Zimní chvíle...
I když sníh napadl a chvíli byl a pak zase ne, nemám vůbec dojem, že by paní Zima oblékla svůj háv. Ještě vyčkává. Jako vloni. Zima zaspala a na velikonoce napadl sníh. :) Náhled tady.
A přitom sníh paní Zimě sluší, hlavně té naší, kolovečské...
V mém životě nastal v listopadu velký zlom. Po mnoha letech, kdy jsem s dětmi doma, jsem zase v pracovním zatížení. A musím přiznat, že jsem se s tím docela dlouho rovnala. Ona taková velká změna přinese nejeden pocit zešílení. Ve snech jsem byla v práci, neměla jsem čas, ani myšlenky a ani sílu na nějaké vaření, na psaní... Všechno vzhůru nohama, jen čas letěl jako ďas... Dříve jsem odsuzovala nějaké rychlé večeře, natož studené a světe div se! I u nás na ně došlo a dokonce s láskou... :)
Díky patří hlavně Davčovi, který byl doma přes celé Vánoce a já jsem tak měla spoustu potřebného odpočinku a naučila se zase přepínat. :) Přínos pro oba. Naučil se, co dřív neznal, všechno zařídil a splnil na jedničku.. Ještě, že Tě, lásko, mám... :)
Fotky z Vánoc nejsou vydařené, paradoxně...
Na foťák už zapomínám a na PC jsem jako cizinec. Čím méně psaní, tím více žití? Asi. :)
Krásný nový rok vinšujeme všem a protože jsem Silvestra zaspala, přejeme vám až nyní, ať je tento rok úspěšný a laskavý!
Na foťák už zapomínám a na PC jsem jako cizinec. Čím méně psaní, tím více žití? Asi. :)
Vítali jsme milé návštěvy... (moje neteřinka)
Byli spolu, i když čerti chodili... :)
Pekli jsme cukroví... :)
Těšili se na Ježíška...
Rozbalovali dárečky... :)
A hlavně se společně těšili a měli (máme) rádi! :)
A do Nového roku nám stačí jen dvě slova.
Zdravá rodina...