Šíleně všední nevšednosti... 

Nikdy jsme halloween neslavili, nejen proto, že se to neslučuje s mou vírou, ale prostě mi to přijde strašně rouhavé, někdy trochu srandovní, ale vůbec ne tradičně české. 

Ale jednou při obalování řízků na sobotní oběd jsem dostala nápad.... Chci vědět, co na tom máte!

Řízky šly na chvilku stranou a začalo mučení v podobě líčení očí, jizev, kruhů a vousů... A věřte, že jsem se vyžila!

Tatínek, krásný, milovaný a jenom můj "Jack Sparrow" vyřezal dokonce se zombíkem Daníkem malou, ale docela mile strašidelnou dýni. Mrtvá něvěsta a její dcera jsou nachystané též. Co ještě chybí...

Aha! Někoho postrašit. Začali jsme doma, asi to znáte. :) A pak jsme vtrhli i na sousedy. Obešlo se to bez infarktu, dostali jsme ovoce i sladkosti. No nic, co dál, přišli jsme domů a když jsme snědli, co jsme mohli, všechno jsme ze sebe začali smývat. 

Hezké chvilky, ale raději příště zůstanu u tradičních

 Dušiček...

Dni, kdy měl můj milovaný děda R. narozeniny. Myslím, že každý nosíme kus Tebe, Daník by k Tobě vzhlížel. Škoda, že jste se minuli... Ani nevíš, jak nám všem scházíš! Tvůj upřímný smích, spravedlivé, jemné srdce i mužné ruce, které dokázaly opravit cokoliv a objímaly naši rodinu otcovskou láskou... 

Památka zesnulých je prostě ten den, kdy si na klavír vystavím fotky všech našich milovaných, kteří nás již opustili a všem s tichou vzpomínkou a modlitbou zapálím svíčku. Pro mě má tento svátek velkou hodnotu a možná proto ho raději trávím spíše v tichosti a úctě. 

V rádiu hráli nádhernou verzi Mozartovo requiem, zpívanou kupodivu sborem Bavorského rozhlasu, pod vedením Sira Colina Davise, věc, která k tomu dni patří a věřím, že zcela přirozeně i kouzlí, přibližuje, osvětluje...

Zrovna jsem seděla v autě, zajela jsem na hřbitov, venku pršelo a byly vypadlé všechny lampy v ulici. Zvláštní tmavá, pustá atmosféra, podkreslená Mozartovou Lacrimosou a stovkami svíček, které hřály.  

I srdce. Že lidé nejsou přece jen lhostejni, alespoň pro ten den...  

Při jedné z tradičních procházek jsem se snažila vyfotit naší Čikinku. Snažím se o to vlastně celý její život zatím nic moc, máme holt hyperaktivního i psa. :)

A pořád peču a vařím, to mám v genech...
:)

Bramboračka. Každý má tu svou. Naše je tahle :)

Bramborová buchta... 

Unikátní staročeský pokrm. Chuť byla překvapující, polévka je sytá a strašně zdravá.

Podkrkonošské kyselo z chlebového kvásku. 

 Další fešák z naší růry. :)

Podzim je jakýmsi stářím života, odhalením sebe a svých skutků. 

Posílám pozdrav z Kolovče, hodně radosti do dalších dní a sil... :)