A začaly svátky... 

Mám ráda velikonoce. I když letos budou trochu smutné. Ještě nevyrostly kopřivy... 

Ale na druhou stranu o to víc si jich pak po té tuhé zimě budeme vážit... 

U nás se půst nedrží, ale zelenou jsme se snažili zařadit do svého jídelníčku také a ještě v tom budeme pokračovat, než se venku zazelená doopravdy. :)

Hrachová polévka s uzeným masem... 

Játra s koriandrem a limetkou, zelené fazolové lusky a rýže... 

Pirožky plněné masem, bramborem, rajčaty a česnekem...

A děti? 

 Kdo si hraje, nezlobí - alespoň na chvilku... :)

 Maličké radosti... 

Už dlouho chci péct buřty. Od prvního sluníčka nemůžu tu šílenou touhu po nich odstranit ze svého chuťového programu... A už mě nebaví říkat: "Příští týden už si opečem.." V Merklíně jsme to pojali dle podmínek a i tak byly moje bláznivé chutě uspokojeny. I když... Co kdybychom o víkendu....... :)

Včera byl uklízecí den, u nás tzv. "lítací". Uklidila jsem každý kout, jen balkón si pořád nechávám až bude tepleji. Přece jen je tam co dělat... A po velké námaze přišel velký hlad. Daník si vzal židli, přinesl vajíčka, já dodala kefír, mléko, mouku, cukr a sůl a pekli jsme spolu lívance. Kiki je zdobila merklínskou malinovou marmeládou a sypala je cukrem se skořicí. Radost byla veliká, naši snahu ocenila celá rodina. Taťka uzobával ještě před večeří. A|za chvilku byly všechny fuč! :) 

Dneska mi vyklíčily první bylinky na okně. Majoránky je jak máku. Papriky a rajčátka od paní Kockové se mají čile k světu a feferonková miminka taky. Dnes jsme si dlouho povídaly, co všechno budeme letos trhat a pít, sušit, jíst, nakládat a odšťavňovat. Už jen to sluníčko, přátelé... :)

Prověřená česká klasika... 

I u nás se o víkendu mimo řízků jí především knedlíky. Knedlíky s něčím. 

David moc bůček nemusí, ale když ochutnal ten můj, říkal, že by si mě vzal ještě klidně pětkrát znovu... 

Pečený bůček, bramborový knedlík a červené zelí na víně...

Tento víkend ale máme na programu něco jiného, i když rozhodně stejné kategorie... 

Dnes k nám na oběd přijeli i rodiče z Srbic. Mamča dělá skvělou svíčkovou každý rok na Boží hod. Je to i její narozeninový den a vždy se u ní všichni na tuto její tradiční specialitu sejdeme. Její názor byl pro mě zásadní.

Přidala si... A pak mě pochválila. Prošla jsem :)

Svíčková na smetaně s brusinkami a kynutým knedlíkem... 

Včera mi David donesl čerstvého pstroužka z Farmářského obchůdku v Domažlicích.

Každý čtvrtek a pátek mají volně v prodeji pstruhy od pana Krutiny. Pstruh vyjde na cca krásných 35 Kč/ks, je zaručen jeho původ z čistých vod Českého lesa. 

Doporučuji! Facebookáři, tady je odkaz na stránky: http://www.facebook.com/FarmarskyObchodDomazlice?fref=ts

Pstruha jsem prosolila, ovoněla kořením na ryby, koriandrem a obložila plátky omytého citrónu. 

Zakápla jsem ho olejem a zabalila do dvojité alobalové kapsy. Upečeného pstruha jsem nechala jen krátce odkrytého "chytnout kůrku." Rybička byla měkká a vynikající, z citrónů a výpeku byla skvělá omáčka. 

Tento postup je jen pro odvážné! Nebo použijte citrónu jen polovic. Já to tak mám ráda.  

Pečený citrónový pstruh se salátem z rukoly...

Věřím, že zima skutečně jen dohrává svou derniéru a její výstup už brzy nahradí jaro. Prozatím si provoňte byt nějakou dobrotou a třeba zvažte ještě i vůni svařáku. Takový milý chladný večer s horkým hrnkem v ruce... :)

My budeme také relaxovat, ale koupili jsme si RUM. :)
Kristýnka je v Přešticích u babi a Daník bude dnes spát s Deniskou. Někdy je nutné jen tak být, existovat a nic nemuset... Těšíme se.
V tom jsou také česká jídla nenahraditelná. Sice si dáte trochu práce a navaříte, necháte odležet, ale pak jíte, dokud máte... A bez práce.

Hezký víkend z Kolovče a kdybyste měli cestu kolem, stavte se na svíčkovou k Miškovským. :) 

Šestka... 

Včera jsme slavili s Davidem šesté výročí. A za měsíc a dva dny oslavíme třetí rok jako manželé. 

Když se otočím tam a zase zpět, spatřuji stopy našich společných kroků. Zamilovala jsem se do krásného chlapce s indiánským čelem a nyní se probouzím vedle ještě hezčího dospělého a zodpovědného muže.

Co všechno jsme už dokázali! Postupně si stavíme svůj svět tak, jak si ho přejeme mít. Svým tempem a představou, kterou máme už dlouho společnou.
Jsme nejlepší přátelé, rodiče a životní partneři...

A jak včera řekl Davča, my se té diamantové svatby (60. let) spolu dožijeme! :)

I když jsme už minulý týden předem slavili dobrou večeří v Carpointu, dostala jsem dáreček... :)

Bez dobrého jídla se slavnostní den neobejde... To je zase dárek ode mne... :)

Vepřová panenka (medium rare) se zelenými fazolovými lusky na česneku se smetanovým přelivem.

Dárek od andělíčka... 

Včera se stal zázrak. Deniska a Janko si vzali obě děti a my jsme najednou měli před sebou celou noc a ještě i vidinu dlouhého spánku, protaženého až do dopoledních hodin...  Prostě nádhera. :)

Báli jsme se v tom tajuplném tichu i našlapovat, abychom nevyplašili "Klid" z našeho domova. 

Nejdřív jsme se na sebe jen podívali a plán se zdál byl jasný. Zůstaneme doma. Jenže spolu se svobodou našich kroků jsme se vrátili i do svobodomyslného rozjímání. Večer jen pro nás dva, dobré jídlo, pití a vlastně blížící se naše 6. výročí... Nešlo jinak. Zavolali jsme našim přátelům Jirkovi a Janině, rychle se vystrojili a vyjeli vstříc jedné z nejlepších restaurací tady vůbec. Takové Ferrari mezi restauracemi a rozhodně teď nepřeháním. Jídlo je velkou a nedílnou součástí mého života a můj pohled na talíř není jen jednostranný... Navíc tam vaří můj kamarád Honzík a jeho praxe je také obdivuhodná... Tentokrát jsem ochutnala krevetové Fajitas z mexické kuchyně a byla jsem nadšená! Na velkém kulatém prkénku (spíš "prkně" jsem dostala horkou litinovou pánev, která byla plná grilovaných krevet a grilovaných paprik s cibulí. Koření typicky mexické. Dvě obří horké tortilly, jedna pikantní sladko-kyselá omáčka, druhá smetanová s česnekem a salát z čerstvé zeleniny. A musím se přiznat, že jsem si polovinu nechala zabalit s sebou a ráno jsem si tu extázi připomněla slavnostní snídani. Ne každý den mám k snídani krevety... :) 

Cestou jsme si koupili pár piv a ještě do noci si povídali, že tohle bude nutné zavést častěji...  

Je zvláštní, kolik jsme načerpali energie do dalších dní... A stejně zvláštní je i to, že přesto, že jsem si chtěla něco z toho slavnostního večera zachovat, vůbec se mi nechtělo vytáhnout foťák a jakkoliv narušovat fantastickou atmosféru. 

Takže místo fotografie přikládám od nás dvou doporučení. 

Určitě někdy zajděte! 

http://www.barpoint.cz/

Dárek od Daníčka, strašně tajný, viděla jsem ho až když ho měl opravdu komplet hotový. On prý tvořil vodu a v něm strom, ale já tam vidím nebe a krásného andílka, který nám nabízí něco ze svých svatých dlaní... Přání, dar. Že by... ? 

:)

Přeji všem pohodovou, čerstvou neděli! 

Domácí citronáda s plátkem pomeranče. Vzpomínka na dětství. 

Ze soboty na sobotu...

Daník si poslední dobou rád hraje na kuchaře a pomáhá mi vařit, nebo péct... Nasadí si kuchařskou zástěru a jednu nasadí i mně. Podává mi různé ingredience z lednice a špajzu, míchá co může a občas se snaží i něco oloupat anebo nakrájet. Ale jako každý správný muž celý proces nejraději kontroluje a následně ochutnává... Celej táta! :)

Talířek s BOŘKEM STAVITELEM ho za poslední dobu ze všech odměn potěšil úplně nejvíc. Od té doby, co ho má, dojídá bez vyjímky všechno... :)

... Aslipa si huž jid vlasatů coudrli? 

Mám doma půjčenou krásnou Chodskou kuchařku od jedné hodné místní paní. A tak jsme si doma vyzkoušeli, jak chutnají Kolovečské Čečerky. Jsou to placky z mouky, vajec, smetany a zelí. Po vyndání z trouby se mastí sádlem. Já do něj ještě přidala prolisovaný česnek. A jako příloha? No česnečka je přece jasná volba... :)

Co si uvaříme, to si taky sníme... 

 A když už jsme u toho zelí (a že ho máme dobré - domácí z kadečky), sobotní oběd se tak nějak nabízel sám...

Moravský vrabec (půl krkovičky a půl bůčku), dušené kysané zelí a kynutý knedlík. 

Dobrou chuť z Kolovče! 

Nepálí, ale hřeje...

Je nejvyšší čas! Semínka  našeho oblíbeného chilli putují do bílého pelíšku. A budu doufat, že ožijí. Konkrétně pěstujeme na balkóně už třetím rokem odrůdu Fresno. Plodů mají hodně a my tak můžeme dosyta užívat léčivých i chuťových účinků této "mimi" papriky. Po sklizni je pro další použití suším, vyrábím různé chilli oleje, nebo je nakládám na sladko-kyselo s cibulkami. Ale ze všeho nejradši je máme čerstvé. Zralé plody mají červenou barvu, ale dají se sbírat i dřív... Když jsou ještě zelené, jejich pálivost není tak markantní. 

Mimo chuťového požitku podporují chilli papričky i naše zdraví, podle jedné studie dokonce prokazatelně urychlují léčbu rýmy, prokrvují tělo, detoxikují organismus, v přiměřeném množství nám pomáhají trávit, hubnout a odstraňovat celulitidu. Chilli papričky působí i jako afrodiziakum... :)

Při výrobě domácích mastí často přidám chilli k "základu". Výsledkem pak je vynikající mast, která prohřívá tělo a svaly. 

A ještě zajímavost na závěr: 

V současné době je  nejpálivější chilli papričkou na světě: Trinidad Scorpion Butch T - má stupeň pálivosti
1 463 700 SHU a má takovou sílu, že se s ní musí pracovat pouze v ochranných rukavicích.
Pro srovnání: Běžná paprička Jalapeňo má něco mezi 2 500 a 5 000 jednotkami.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej...

Jednoho dne mi moje kamarádka Hanka poslala recept na údajně úžasný chleba, který se nehněte, jeho příprava zabere jen pár minut a výsledek je nadmíru křupavý a voňavý...
Zkusila jsem ho po delším váhání a rozhodně tím způsobila rozruch v naší rodině. Chléb nám moc zachutnal, však kdo by odolal té zvonivé kůrčičce a střídce jako obláček, která se rozplývá a šíří svou vůní všude kolem vás...

Hezky popsaný recept například zde: http://nejedle-recepty.blogspot.cz/2013/01/domaci-nehneteny-chleb.html

Později se mi náhodou dostalo do ruky složení výrobku chléb Šumava.... Chléb z prodejen je plný různých fascinujících věcí, ale rozhodně takových, které mají být úplně někde jinde. Stane se. Ale ta éčka jsou neodpustitelná. K čemu jsou platné stabilizátory, když chléb bývá druhý den již nepoživatelný? Jako pekař naší rodiny toto naprosto nechápu...

Foto etikety - zdroj: idnes.cz

Dlouho jsem se bála chlebového kvásku. 

Zbytečně. Když jsem ho od Davida R. spolu se spoustou praktických rad dostala, postupně jsem se začala osmělovat i v tomto pečení.

Přednosti kváskového chleba:

* Čistí krev (vhodný pro osoby trpící akné, ekzémy, lupénkou).
* Vyživuje nervový systém.
* Posiluje svalový systém (vhodný pro dospívající děti, sportovce).
* Upravuje trávení (nezpůsobuje nadýmání a zácpy).
* Chléb upečený s pomocí kvásku má příjemnou nakyslou chuť. Uchovává se v čisté utěrce z přírodního materiálu (len, bavlna).

Doporučuji prohlédnout vynikající stránky k tématu:
http://www.maskrtnica.cz/jak-na-prvni-domaci-chleba/


Každý chléb, který uhnětu vlastníma rukama a vložím ho s nadšeným očekáváním do rozpálené trouby, aby "ožil", má trochu jinou barvu, chuť i tvar. Každý jako by byl svou vlastní osobností. A to je na tom to krásné, až kouzelné.
Roztodivné praskliny a "voka" to jen potvrzují. Milujeme ho vždy. Je náš. A o jeho první kůrku se u nás vedou často velké boje... :)

....a tak to u nás doma jednoho dne začalo pravidelně vonět čerstvým chlebem. 
A voní to tu dodnes. :)

Zpěvy páteční...

Dostali jsme nové křeslo k PC. Pěkně se tu sedí a tohle je premiérový příspěvek u kterého sedím jako člověk. Přesto jsem tady dlouho nevydržela a moje kroky zase tančily kuchyní... Dnes mám volno, do školy nemusím a protože je dnes 1. března, mám i trochu sváteční náladu. Už jen 20 dní a pak se zazelená oficiálně:)

Ovlivněná sněním jsem se pustila do přípravy snídaně. Jarní barvy jsou holt znát i na chlebu... 

Pomazánka je z mrkve, celeru, zelené petrželky, vařených vajíček s majonézou a jogurtem. Někdy přidám šunku na kostečky anebo tvrdý uzený sýr. Sůl a pepř samozřejmostí. Máme ji rádi a oblíbila si ji celá naše rodina. I v Merklíně. 

Pro tu březnovou náladu jsem nemohla odolat a trošku jsem přece jen předběhla čas. 

A světe div se, na stole nám voní velikonoční nádivka.. :) 

A co s načatým dnem? To ještě nevím... O mně je známo, že plánovat mě nebaví. Ale jedno je jisté.  

Těším se na večer. V hlavě mi stále zní jedna má nedopsaná "šuplíková" báseň. Malý úryvek:

Do vlasů spadlá,
letmá slova tkaná v mech,
maloval jsi, psal... 
S motýlky, víš?
Do dlaní.
Můj korálkový svět... 

Rozehrej loutnu,
něžně, do strun červánků
tuze vzdáleným... 
Hraj mi, prosím, dál...
Píseň lásky, víš,
z Popelčiných korálků
rozkutálených,
snad nenávratně v okolí... 

Napověz barvou...
Kterou kreslíš peruť dnů? 
Bílou z kopretin? 
A kam letí, odkvétá? 
Odpovídám: Za Tebou...

Přes mé srdce kamkoliv...

V lednici se chladí Radegast, devátý nejlepší seriál (podle česko - slovenské filmové databáze) je už připraven ke shlédnutí a večeře se chystá, aby nic nebránilo pohodlnému odpočinku... 

Co z toho bude? 

Postup je velká improvizace... 

Maso je nakrájené na nudličky, nakrájená je stejně i zelenina "co dům dal" (zelené papriky, dvě cibule, 5 stroužků česneku na plátky a zbytek moravanky i s feferonkou a nálevem... Nesmí chybět ani sušená rajčátka, kapary a to správné koření. V tomto případě mimo soli a pepře dominuje lady mezi kořením pro mě - Adžika a ta se skvěle doplňuje s curry a rajčatovým protlakem. Šup s tím vším na pánev a nechme tomu čas. Do změknutí masa je třeba dusit podlité kapkou vody a pod pokličkou asi 40 min. Super je, že je možné přidat cokoliv, třeba i okurky nakládačky, nebo klobásku, někdo raděj olivy... Fantazii se meze nekladou, ale v zásadě vždy platí, že jako první vždy vkládáme maso, aby se zatáhlo dříve, než zelenina pustí "šťávu". 

Jako přílohu jsem rukama uplácala těsto na jednoduché a skvělé placky, které se vyválí a pečou přímo na plotně. Všude ve světě je nazývají jinak, ale mně se nejvíc líbí Marikl´a (po cigánsku.) 

Po upečení (trvá to jen chvilku) je príma, když je potřete rozpuštěným sádlem do kterého jste přidali  prolisovaný česnek.

Výsledek? 

Dobrou chuť :)