Zimní chvíle... 

I když sníh napadl a chvíli byl a pak zase ne, nemám vůbec dojem, že by paní Zima oblékla svůj háv. Ještě vyčkává. Jako vloni. Zima zaspala a na velikonoce napadl sníh. :) Náhled tady. 

A přitom sníh paní Zimě sluší, hlavně té naší, kolovečské...

V mém životě nastal v listopadu velký zlom. Po mnoha letech, kdy jsem s dětmi doma, jsem zase v pracovním zatížení. A musím přiznat, že jsem se s tím docela dlouho rovnala. Ona taková velká změna přinese nejeden pocit zešílení. Ve snech jsem byla v práci, neměla jsem čas, ani myšlenky a ani sílu na nějaké vaření, na psaní... Všechno vzhůru nohama, jen čas letěl jako ďas... Dříve jsem odsuzovala nějaké rychlé večeře, natož studené a světe div se! I u nás na ně došlo a dokonce s láskou... :)

Díky patří hlavně Davčovi, který byl doma přes celé Vánoce a já jsem tak měla spoustu potřebného odpočinku a naučila se zase přepínat. :) Přínos pro oba. Naučil se, co dřív neznal, všechno zařídil a splnil na jedničku.. Ještě, že Tě, lásko, mám... :) 

Jednou ráno, cestou do práce - silnice v serpentýnách...

Dojela jsem v pořádku. :)

Fotky z Vánoc nejsou vydařené, paradoxně...
Na foťák už zapomínám a na PC jsem jako cizinec. Čím méně psaní, tím více žití?  Asi. :)

Vítali jsme milé návštěvy... (moje neteřinka)

Byli spolu, i když čerti chodili... :)

Užívali si výletů a besídek... 

 Pekli jsme cukroví... :)

 Těšili se na Ježíška... 

 Rozbalovali dárečky... :)

A hlavně se společně těšili a měli (máme) rádi!  :)

A do Nového roku nám stačí jen dvě slova. 

Zdravá rodina...

Krásný nový rok vinšujeme všem a protože jsem Silvestra zaspala, přejeme vám až nyní, ať je tento rok úspěšný a laskavý!