čtvrtek 23. února 2017

Můj milovaný Karel


Je to už přes rok a půl, co jsme si ho dovezli od Renaty. Byl maličký a laskavý, doslovně. Kočky si na něj dlouho zvykaly, ale nakonec i ony zjistily, že je prostě náš...
Včera jsi mi umřel a já pořád nedokážu pochopit... Píšu nějaká slova, protože v mém životě pomáhá se vypsat. Vyspat se, nezabralo...

Můj chlupáčku, hrozně mi chybíš a jenom Ti přeju, aby ses na té nebeské louce měl krásně, nic už nebolí  a Ty jsi volný. Ne zavřený v kleci, kterou jsi ale měl u nás rád a rostla spolu s Tebou. Byl to tvůj malý domov v našem velkém domově, kde jsi měl čestné místo a nikdy ho nikdo už nevynahradí!

Řekni, kdo nám bude kousat kabely, skákat na gauč a do postelí? Kdo sní všechno tvrdé pečivo? Každou mrkev, kterou budu škrábat, budu na tebe myslet.

Kde jsi...

Michalka ukazuje prstem do pokoje a chce vidět "Gana". Co jí mám říct? Vím, že jistě chápe dál, než já dokážu, protože ona se teprve nedávno z nebíčka snesla k nám....

Zjišťuji, jak strašně nejsem se smrtí srovnaná, jak ji nenávidím. Jak včera říkala Jana, nejhorší je to pro toho druhého a to umírání samo. Smrt ne. Asi ano, ale přesto, že pro každého si jednou přijde, jaký je ten poslední pocit? Po čem jsi toužil, vnímal jsi, že jsme s Tebou? Bál ses? Co jsem měla udělat jinak? Kde jsi a co se to, sakra, stalo?

Kdybys mi to tak mohl říct, Kájíčku můj...

Nikdy na Tebe nezapomenu, ty rošťáku! 

Opatruj se tam a jednou zase na shledanou...













Díky za to, že jsi s námi byl! 



čtvrtek 16. února 2017

Ledová Otava - Sušice

To jednou takhle v sobotu, rozhodli jsme se, spontánně, že se zajedeme podívat tam, kde je nám pokaždé tak zvláštně krásně... Sušice. 
Otava milovaná. 
Ledová, zamrzlá, nezurčící, ale tiše spící... 











 Když jsme se pak domů vrátili,
byla už tma... 

Dobrou noc! :)

Zimní čas... 

Krásně přituhlo a je to znát! 
Však z okna pohled hřeje...


    Náš Karel myslí i na ptáčky... 
 
    Mišička čeká na oběd... :)

    Naše knihomolka... 

                            Krásná. A jenom pro mě. Od Haničky Svobodové. 

    Střeží nás a vpouští světlo... 

    Stejně jako pan Plíšek... :*

                            Jeden ze společných obědů, když dojde ze školy... 


    Ženy u nás na návštěvě... :) 

                             A Janička s Jonáškem... 

    Babi doučuje Kikinu... :)
 
    Zase oběd... :)

    Krásné mrazivé ráno... 

   Pizza z polenty, supeeer. :)

    A tohle je můj kváskovej fešák... Jeden z mnoha bratrů. :)