Nalézání...
Páteční večer byl můj. Děti byli s Davčou doma a my s mamčou jsme doprovodily tátu Vl. na jeho koncert v Klatovech. Jedním slovem nádhera.
Co jsem nalezla?
Nové přátele.
Překonala jsem strach z výšek a vylezla na opravdu pořádně vysoký kůr a slyšela opravdu výbornou muziku, která vychází ze samotného nitra za naprosto úžasné atmosféry zdejšího kostela a všech, kdo tam byli.
Nalezla jsem vnitřní klid a nové vzpomínky a zkušenosti ve společnosti obou rodičů při příjemném posezení ve vinárně, kam nás táta pozval. Nejdřív jsme si dali předkrm. Krevetky na česneku a bylinkách s toastíkem. A pak steak.
Nalezla jsem také jistotu, že i když si zapomenu klíče a vracím se pozdě domů, je tady pro mne někdo, kdo na mě čeká. :)
foto: Jiří Strašek
Sobota:
V sobotu ráno jsem se tedy probudila nečekaně akční. Přepodvěď počasí slibovala brzké ochlazení. Zatím ale svítí sluníčko. Tak jedeme!
Přichystala jsem oběd do Merklína, aby toho mamka neměla moc. Přece jen jsme se rozhodli navštívit je, v době pouti, poměrně náhle. Dostali jsme tam dobrou polévku, takovou, kterou kdykoliv zavítáte do Merklína k lesu, kde naši bydlí, vždycky ji dostanete. Každý den se vaří. Pak jsme poobědvali vepřové plátky na houbách a slanině s rýží. A vyrazili jsme na pouť.
Co jsme nalezli?
Dětskou upřímnou radost.
Dospělou upřímnou radost.
A moc hezké souznění. Takové, když jste s nejbližšími, víte?
Potkala jsem hodně známých lidí a zjistila, že rychle stárneme. My i vy. I oni.
A není času otálet!
Slavnostní oběd. Plátky na kolovečských houbách a slanince...
Po pouti jsme se procházeli po Merklíně. Po domově, kde jsem vyrůstala. Znám tam každý kout.
Vím, kde co roste a znám všechny tajné zkratky.
U zámku...
A co jsme nalezli?
Naši 1. kešku! Sice nás rušili mudlové, ale nakonec jsme ji tajně odlovili:)
Cestou jsme ještě navštívili starý mlýn, prošli alejí plnou oříšků a dali si nanuka. U babi pak ještě kávu a koláč.
Jedeme domů a odtajňujeme další dvě kešky! Už máme tři. Za jediný den. Jsme oficiálně zaregistrovaní a brzy už začneme tvořit ty svoje. Aby ostatní někdy, budou-li chtít, došli na místa, kde jsme šťastni a nalezli něco od nás samých. A že máme nápadů! Kdo by řekl, kolik radosti dnes nalezneme. Jde to snadno, když necháme věci plynout volně, tak, jako plyne život sám, svým nenuceným tempem. Myslím, že jsme nakonec všichni rádi za tenhle den. Že jsme byli spolu a že se máme...
Večer jsme seděli u nás pod pergolou se sousedy a pivo se lilo proudem. Nakonec ještě přijel z Prahy táta Vl. a celý den se tak příjemně naplnil. Co víc si dnes mohu přát...
Neděle:
Ráno jsme si pospali, protože máme dvě děti a když chtějí (musí), umějí si spolu hrát. :)
Po probuzení jsme se všichni shodli, že dnes bude program doma. Docela snadný. Stačí deka a teplý čaj.
A už jste někdy připravovali v kuchyni oběd a kousek od vás, (vidíte na něj), sedí váš manžel u klavíru, hrajíc pro vás s láskou v prstech i očích?
Pak i obyčejné jídlo víc chutná. Věřte...
Nedělní oběd. Prostě řízek, pečený brambor,
a domácí tatarka s česnekem, odlehčená jogurtem...
"Spolu celá rodina - dílo Boží začíná."
