Z tepla domova... 

Za okny je blázinec. Chvíli sněhá, chvíli svítí slunko. No, asi jako moje nálady a stavy. Občas si myslím, že už se vážně rozpadnu na dva kusy a pak ticho po pěšině. No nic, hlavně, že na vše nejsem sama. :) Daník mi pomáhá už i v kuchyni. Někdy brblá, ale pak je rád, že se něčemu přiučil, nebo přičinil... 

Takhle jsme Ti jedou vyráběli starou rodinnou bábovku ze šesti vajec, zbylo mu i na jeho oblíbenou formu, tak si upekl vlastní první buchtičku. :D

Těstoviny, když Tě honí hlad. Slanina, pórek, smetana a parmezán.

Daníkovo bábovko - lev...

 No a když Ti jarní nálada chce vlézt až do žaludku... :)

Jednou večer, zase s Kiki pomocnicí.

Smažily jsme vdolky,
jsme šikovný holky.
Z tvarohu a mouky,
byly strašně horký...  :))

Prostě rychlovka, se kterou se ráda podělím...

Potřebuješ:
250g tvarohu, 250g hl.mouky, špetka soli, 4 vejce, 6 lžic mléka, kypřící prášek do pečiva a tři lžíce rumu. Vymíchat, osmažit (pozor, ať nezůstane tekutý střed!), horké obalit v cukru. 

Krásné sobotní odpoledne s mým Želvíkem. :) Aneb ten den, kdy táta jel s klukama pro náš nový multivan. :) Vrátili se, dobře pořídili. Hlady netrpěli a my taky ne. Babi vařila plátky s omajdou podle babi, s kyselou okurkou a cibulí, posypané dokola, s brambury pečenými v troubě. A pak alsaský koláč a zmrzku. Bylo nám fajn... :)

Včera večer jsem měla bolesti, myslela jsem, že už vážně jedem, přece už trochu vím, o co jde. Ale zarážela mě bolest mezi lopatkama. Naštěstí to šlo zaspat. A pak jsem se dočetla, že to mohl být žlučník. No mohl, dyť mně ten uzenej špek děsně chutnal... Takže takhle taky ne. Dávát si víc pozor.
Ke svačině mrkve trochu, s jablíčkem, nastrouhat a sníst. Čaje dost... A na hlad, na ty velké hladové oči něco teplého do žaludku. A tak jsem improvizovala a vznikla polévka Kolovečská.

Dej:
Na drobet oleje kmín, ať zavoní, pak orestuj zeleninu, co je doma, zalij vývarem, dosol, povař krátce. Přidej hrst sušených hub, hrst ovesných vloček a hrst žitného chlebového kvásku, (který jsem včera nechala rozkvasit přidáním vlažné vody a trošky další mouky), neřeď tedy nyní už více vodou, udělají se mícháním v polévce roztomilé nočky, uvaří se a jsou moc chutné! Strouhni jeden česněk.
Klepni dvě vejce, zase zamíchej a nech odstát na menším ohni, ať se to všechno seznámí, snoubí, spojí...

Hotovo. Polévka, milá k tvému trávení a chutná, klouzavá, lesklá i výživná.
DOBROU CHUŤ! A já se jdu kousek projít... Když to tam tak krááásně svítí. :)

Počátkem března...

Chce se mi psát, že na mě leze jaro. Leze na mě každý rok, když slyším za okny zpěvné ptáčky pět své ódy k prvním slunečním paprskům a vše kolem začíná pučit a zelenat. 

Pokaždé dostanu chuť na nádivku, na beránka a na Velikonoce vůbec. Malá vzpomínka na dětství: Házeli jsme si s obarvenými vařenými vajíčky na louce, různě je schovávali sobě navzájem a hlavně... je jedli a když už nám lezli krkem, vymýšleli jsme, jak je zužitkovat dál. Tehdy se jídlem neplýtvalo tak, jako teď. A já to nemám ráda dosud. U nás se dojídá. Snažím se upotřebit, co jen jde a vlastně to je to, co mě na vaření tak naplňuje. To je čarování! 

Co je u nás nového? No, Michalka už opravdu tluče na buben, respektive, dle poslední kontroly už postoupila hooodně dolů, takže se chystáme. Piju maliník od Renči a vše je nachystané.

Jsem ve stádiu "zahnízdění". Prostě už dělám jen to, co aktuálně chci a nebo zvládnu. Nic víc. Tímto se omlouvám všem, že jsem tak na slovo skoupá...

Tak to je. 

Na tuhle naši pomazánku mě přivedlo mé vzpomínání, připomínání si Velikonoc. Kopřivy totiž letos ještě nejsou... Je jednoduchá. A chutná jako ta školková. Vajíčka se uvaří, nastrouhají na jemném struhadle, promísí s povoleným pravým máslem a malým množstvím plnotučné hořčice a solí. Většinou do ní ještě nastrouhám mrkvičku. Pepř netřeba.

Dlouho očekávaný balíček... Aneb totální vlna výroby domácí kosmetiky...

 A mezitím jsem si založila na chlebový kvásek...

A ještě jedna novinka. Je nás o jednoho víc. Ale o tom až zase příště... :) 

Krásné předjarní dny!