úterý 20. června 2017

Moje "33"

Už je to tady! Beru tenhle věk odjakživa jako důležitej mezník v životě, když jsem byla malá, často jsem si říkala, co bude v mém životě, až mi tolik bude. S kým budu, kde budu, jak budu žít a kolik dětí a zvířátek budu mít. Kdo se mnou bude slavit? Prostě ten den, rozumíš... Tak takhle to je, malá Marti, moje vnitřní holčičko... :) 

    Daník a Denisky Vašíček, aneb geny nezapřeš... 
    ...ty nohy... 

... ty moderní vymoženosti... 
    
    Kiki pomáhá s přípravou... 

    Babi hlídá Vašíka... 

    Děda Jaroušek. Slaví o den déle, je mu o něco více, ale jinak je celý já... :*

    Vašík a spol... :)



    Babi Maruš s Vášou... :) 


    Hosté... 

   Táta dělá blbiny. :))) 

    Přivezl ho v krabičce, vybíral ho, navštěvoval celý týden, aby mi nebylo smutno po mém Kájovi. Je     to holčička, Kájinka a je dokonalá. :)



    Nevím, co jsem tím chtěla říct. :) 

    Daník s Deniskou...



  

Děkuji všem vám. I vám, co jste psali, co jste zavolali. Byli jsme ten den všichni spolu (někdo hleděl z nebe a vím to jistě) a to pro mě moc znamená....  


Děkuji ženě za krásný hadříky a pořádný pívo při soukromém pikniku v trávě, taťkovi a mamce (oběma stranám) za dárky a pomoc s nákupy a u grilování, dětem za veselí a kytičky, Kristý za vození Mišky, sousedům a klukům za gratulace a lahvinky, Lásce za jeho péči a donášku piv, pomoc při sklízení a spoustu pusinek a pohlazení, Denisce za pomoc už od ranních hodin, skvělý šopák a díky za focení, bez tebe by to nešlo. :) Všem ostatním díky, díky a díky.

Jsem zvědavá, co bude za dalších 33 let. Kde budu? S kým vším budu slavit tento den? Jaká zvířátka budu mít? A budu tady, nebo někde docela jinde?

Čas ukáže, i když už ví...
Ale to by potom nebylo takový zajímavý.
Prostě život,
...dojímavý... 



  Martina Miškovská

Žádné komentáře:

Okomentovat