Ohlédnutí za nemocnicí 02/2018

Nakonec v nemocnici probíhalo až nad očekávání dobře, jak já se toho bála, týden bez Mišky, skoro jsem ani nenastoupila na ten plánovaný zákrok... Ale nakonec jsme jeli, Kiki pohlídala, malá ještě spala a mně bylo celou cestu do pláče.

Doma byl tedy ale šrumec, všichni omarodili, tak měl Davča co dělat (i sám se svou nemocí do toho), ale zvládli to, dostalo se mi obdivných slov a poznali, jaké to je, když člověk musí zvládat všechno. Prostě všechno a kdykoliv. 

A když jsem přišla do dveří, jako bych vlastně nikdy neodešla. Dlouhý týden, pro mě ale odpočinkový... Těch seriálů, co jsem shlédla a soutěží! 

Byla se mnou jedna hvězda, co mě držela dál od strachu a smutku, byla to hvězda na obloze, zářivá, co tam stále bděla a i když nebyla vidět, její existence a přítomnost jsem cítila uvnitř sebe, to byla má víra. Vedle mě paní Tůmová, takový miláček, moje "babička", díky ní jsem si prožila, co jsem se svými babičkami nemohla, nestihla, totiž tu denní i noční pomoc, dobré slovo a naslouchání moudrosti zkušených, stařičkých žen. A mladá Lan, věčně usměvavá, obklopena kamarády a milující sestrou, obě s těmi nejkrásnějšími vlasy, co jsem kdy viděla... Nádherný výhled na celou Plzeň jako na dlani, pokoj s číslem 9, 6.patro FN Lochotín.  

Strach byl hrozný, operace byla trochu delší a záludnější, ale nakonec jsem se probudila a bylo mi fajn, až na ten hlad! To jsem se i trošku narozčilovala, když mi nechtěli donést po celé noci a dni hladovění ani večeři! A jakpak byla hned rychle na stole! :) Personál byl fajn a milý, i když čistotu, abys tam pohledal... :) 

Bolesti byly šílené, ale jen někdy, hůře se spalo, špatně chodilo i sprchovalo, díky dvěma kabelkám, které jsem musela držet v rukou na každém kroku. (Drény). Nakonec ale vzpomínám v dobrém, moje velké jizvy (na každé straně 10 cm) mi zapomenout ani nedovolí, ale to mě netrápí. Snad jen ty následky, ale věřím, že nebudou trvalé a ta přetlá lymfa se zase rozproudí, dnes po 1. rehabilitaci (lymfodrenáž a ruční masáž lymfy) se cítím o moc lépe, ruka jen tak mravenčí, ale nebolí a není tolik oteklá, zázrak! 

 Paní Tůmová... 

Dárečky a velké nákupy od Ewe, ta moje žena myslela úplně na všechno! 

 Milovaná, anděl můj... Jídlo mi přinesla, na přání (sekaná, okurky, hořčici, atd... )

A konečně je doma maminka, holčičko zlaťoučká!