Lestkov, aneb svět, jak má být... 

Poslední květnový víkend jsme vyjeli navštívit babičku a dědu do Lestkova. Navštívili jsme i Konstantinovky, kde jsme zrovna chytili zahájené lázeňské sezóny, ochutnali Prusíkův pramen, fakt jako síla!!  A kde jsme stejně, jako v únoru v Krumlově, koupili další nádhernou plátěnou tašku pro vzpomínku a do ní sadičku "líbečku". Na balkón. Taky zdejší cukrárna je boží a obsluhuje tam fakt dobrej Cukrouš. :)

Ale zpět k Lestkovu. 

V Lestkově se nehraje na žádné přetvářky, tam je místo, kde každý má tolik práce a kdo má chvíli, pomůže. Je to hospodářství, plné zvířat, květin a zeleninových, bramborových i ovocných záhonů, spousty dřeva a stodol, kde všechno má svůj smysl a místo. V Lestkově, tam je ta kuchyň, kde stojí stará kamna, na kterých se stále vaří a peče tak, jako kdysi dávno... 

A hlavně, v Lestkově je babička Jaruška, která má krásné modré a hodné oči, plné zkušeností, totiž ta babička, která umí všechny srovnat na jednu hromadu a umí vařit ta nejlepší jídla. Poctivá tak, jak uměla asi jen moje prababička Máňa. Nemohu si nepovzdychnout, jak ta mi velmi chybí! 

A celé hospodářství tam rovná dědeček, je mu přes devadesát, ale elánu a sil má, že leckterého mlaďocha si klidně do kapsy strčí. Na všechno stačí sám. Práce je pro něj radost. 

Snídá čaj s rumem, pojí trochu chleba na prkýnku s nožem a jde obstarat svoje hospodářství. Nikdy nezapomene naklonit se nad babičku, pohladit jí, pochválit a optat se, jestli je v pořádku. K obědu nejraději jídá polévky, tak, jak bývalo v chalupách zvykem. Polívka je prostě grunt... Večer, když se slaví, tak se heligonky chopí a hreje a hreje, jako mladý Jura pro svoji lásku Jarušku. Přepil by každého z nás a přitom je tak maličký, hezký, drobný vzrůstem. Ale o to větší svým charakterem! Přijeli jsme s Miškou a Daníkem. Skláněl se nad ni a říkal jí: "Ty jsi ale malinká šmudlinka krásná". Hladil jeho upracovanou dlaní tu její maličkou a mně v hlavě uvízl asi navždycky ten nádhernej kontrast života... 

Ptal se po Kristýnce a Danovi říkal často: "Ty jsi mi ale mudrlant!"

Jak já miluju tohle stavení a tuhle babičku s dědečkem, kteří chodí spát s tmou a se světlem zas vstávají, tady se na žádný čas nehraje, jede se podle přírody a není čas si na něco víc hrát. 

Nasrat, hodiny!