ZA ŽIVOTEM SVOBODA... 

Pod proudem života, na prahu smrti,
číhá na mě LEST.
Křičí : "BRAŇ SE ! " Jak bych mohla,
v rytmu vln se nechám nést,
a duši držím na dlaních...
Kam mě osud dovede... Daleko?
BEZ PTANÍ...

Slova mizí pod hladinou, vítr chladí rány..
Nes mě tiše, po naději,
v zapomnění - brány,
NEBUDU SE DÍVAT...

Život proudí všemy směry,
končí, když však nestačí,
pluje s Tebou hlubinami,
v kterých těžko vystačí,
PŘEDÁVÁ TĚ VŮLI...

A když sama,ke dnu padám,
odevzdaná - jisté smrti,
potkám pravdu, oči sklání,
a v nich nápis,
SNAD MĚ MRZÍ...

" V oceánu, jež Tě svírá, není voda,
ale SLZY! "

I mé vlastní, nepopírám..
Odsouzená sebou držím-
v rukou dopis, v kterém stojí:

Z pod řas dary - BEZNADĚJI,
nesou Ti, co oněmněli,
když je ŽIVOT vyzýval:

" Vstaň a braň se, lidské dítě,
chystají se pohřbívat! "

Jak SILNĚ, umí ticho znít,
zarývá se do těla..
Snad mě chtělo přesvědčit,
zrodit plamen z popela..

PROMARNĚNÉ ZAVÁHÁNÍ,
nese soumrak do čela,
dlouhá, cesta za svítáním,
TICHO střídá OZVĚNA..

Zněly zvony, doznívají...
Kam mě nesou, z kostela?
Proč ty slzy, moji drazí?
V nich jsem duši ZTRATILA...

PEVNÁ PŮDO - pod nohama,
nový život do Tě sází..
KVĚTINAMI OBJÍMANÁ,
proč Tě v mou tvář, proč Tě hází?

STUDÍŠ, BEREŠ DECH..

Každým krokem - POSTRÁDANÁ,
co jsi dala, bereš ZPĚT...


Leť má duše, nespoutanná...
Leť DALEKO, nespoutanně...

Až za tenhle SVĚT.. !