pátek 28. března 2014

Jarní nálada... 

V jeden z mých volných pátků jsem dostala nápad. Dát víc peněz, víc se nachodit, ale něco zažít... :) 
A tak jsme se vydali nejprve autobusem do Staňkova a následně vlakem do Domažlic koupit dětem boty. Cesta zajímavá hlavně pro Daníka, který jel vlakem vůbec poprvé... 




Miluju jaro! Bylinky ze Zíchovského lesního paloučku... (až na bazalku) :))

Kopřivový čaj... 

 Špagety s rajčaty a bylinkami ( mladá kopřiva, bazalka, petržel, listy pampelišky )

Můj výlet. Moje rozjímání nad přírodou, v tichosti a pohodě... Chocomyšl. Kaplička. A krásněj výhled. Zůstala jsem až do západu slunce... 


pátek 14. března 2014

Březen, na gauč si vlezem...  

Dlouho jsem se nedostala ke psaní svého blogu, i když ve volných chvílích si zde sama připomínám chvíle, které jsme prožili a díky tomuto rodinnému blogu i zaznamenali. Nejraději si touto dobou prohlížím ty letní.
Přesto je třeba si shrnout, co se u nás asi tak dělo, vařilo, jak jsme se měli.
Babičko a dědo, se zpožděním vkládám pár fotek, s omluvou, protože trávím vážně hodně času v Německu a konečně chápu, co pro Davču znamená gauč, když přijde z práce. :)))


Práce, práce, práce, ale když přijedu domů, těším se z malých radostí... :)



Ten moment, když mi na Valentýna v autě podal v krásné krabičce tyhle boží náušnice... :* A ještě dřevěnou sošku kočky. Miluji ho... :)

 S Mikoušem. :)

Naše Kiki. Roste před očima... Ach, ty její starosti... :) Je třeba se připravit... 











A naše Čikinka, skvěle doplňuje obě děti, hyperaktivní pes. :)
  
Na den žen mě kluci vzali na večeři a vyvenčit na procházku do Horšovského Týna.... 

Jen Daník venčení nerad, chvátal do restaurace... A uměl to dát jasně najevo... 



Babylon








Sluníčko už je v plném proudu a právě dnes se cítím vážně jarně. Nejen proto, že je sváteční den pro nás, a nejen proto, že dnes mám volný den. Místo pospávání jsem ráno vyskočila jako Jura. Je přece škoda nevidět, jak sluníčko působí na vše, čeho se jen pohledem dotkne...  A já si dnes musím uklidit doma, ne, že by se mi chtělo, ale ono to sluníčko je spravedlivé a odhaluje i to, co vidět nechci. :) Koupit a zasadit semínka, natrhat kopřivy a promyslet svůj detoxikační týden. 
Už se těšííím na zelený balkón, na sklizeň, na vyhřívání se. Kopřivy už rostou. :)



Jóó, abych nezapoměla. Našla jsem boží masérku, je úplně skvělá, s naprostou jistotou se jí svěřuji navždy do své péče. Vypadá to drsně? Neee, to byla nádhera, masáž, i baňkování a z České Kubice najednou odjížďel docela nový člověk. :) Děkuji, Světlano!


Ještě dnes, myslím, že si ale trošku vína přeci jen nalijeme. 

Lásko, ty víš... 

Kráčíme spolu životem, bok po boku 7. let! 

Dáváš mi do života tolik potřebné péče, láskyplnou náruč, smysluplné věty, neustále nové informace a tóny, smích, porozumění, oporu a toleranci.

 Obohacuješ naše životy. Ty víš, co je pro mne těžké, víš, kdy je ta chvíle předejít mne a zastat moje povinnosti, abych měla čas se nadechnout. Díky za to, že se na Tebe můžu spolehnout. 

Díky ta to, že mě máš rád i když jsem někdy pěkně praštěná. :) 

Když se tak zamyslím, myslím, že bych objevila moře důvodů, proč tě miluju a přitom jen jednu cestu, která nás pevně spojila a spojuje... Jsi nejlepší přítel, jakého znám. Vím kým jsi... Ty víš, kdo já...






Hezký den všem! :)

pondělí 6. ledna 2014

Zimní chvíle... 

I když sníh napadl a chvíli byl a pak zase ne, nemám vůbec dojem, že by paní Zima oblékla svůj háv. Ještě vyčkává. Jako vloni. Zima zaspala a na velikonoce napadl sníh. :) Náhled tady
A přitom sníh paní Zimě sluší, hlavně té naší, kolovečské...

V mém životě nastal v listopadu velký zlom. Po mnoha letech, kdy jsem s dětmi doma, jsem zase v pracovním zatížení. A musím přiznat, že jsem se s tím docela dlouho rovnala. Ona taková velká změna přinese nejeden pocit zešílení. Ve snech jsem byla v práci, neměla jsem čas, ani myšlenky a ani sílu na nějaké vaření, na psaní... Všechno vzhůru nohama, jen čas letěl jako ďas... Dříve jsem odsuzovala nějaké rychlé večeře, natož studené a světe div se! I u nás na ně došlo a dokonce s láskou... :)
Díky patří hlavně Davčovi, který byl doma přes celé Vánoce a já jsem tak měla spoustu potřebného odpočinku a naučila se zase přepínat. :) Přínos pro oba. Naučil se, co dřív neznal, všechno zařídil a splnil na jedničku.. Ještě, že Tě, lásko, mám... :) 

Jednou ráno, cestou do práce - silnice v serpentýnách...
Dojela jsem v pořádku. :)

Fotky z Vánoc nejsou vydařené, paradoxně...
Na foťák už zapomínám a na PC jsem jako cizinec. Čím méně psaní, tím více žití?  Asi. :)

Vítali jsme milé návštěvy... (moje neteřinka)

Byli spolu, i když čerti chodili... :)

Užívali si výletů a besídek... 
 Pekli jsme cukroví... :)
 Těšili se na Ježíška... 

 Rozbalovali dárečky... :)


A hlavně se společně těšili a měli (máme) rádi!  :)
A do Nového roku nám stačí jen dvě slova. 
Zdravá rodina...

Krásný nový rok vinšujeme všem a protože jsem Silvestra zaspala, přejeme vám až nyní, ať je tento rok úspěšný a laskavý!


úterý 5. listopadu 2013

Šíleně všední nevšednosti... 

Nikdy jsme halloween neslavili, nejen proto, že se to neslučuje s mou vírou, ale prostě mi to přijde strašně rouhavé, někdy trochu srandovní, ale vůbec ne tradičně české. 
Ale jednou při obalování řízků na sobotní oběd jsem dostala nápad.... Chci vědět, co na tom máte!


Řízky šly na chvilku stranou a začalo mučení v podobě líčení očí, jizev, kruhů a vousů... A věřte, že jsem se vyžila!
Tatínek, krásný, milovaný a jenom můj "Jack Sparrow" vyřezal dokonce se zombíkem Daníkem malou, ale docela mile strašidelnou dýni. Mrtvá něvěsta a její dcera jsou nachystané též. Co ještě chybí...
Aha! Někoho postrašit. Začali jsme doma, asi to znáte. :) A pak jsme vtrhli i na sousedy. Obešlo se to bez infarktu, dostali jsme ovoce i sladkosti. No nic, co dál, přišli jsme domů a když jsme snědli, co jsme mohli, všechno jsme ze sebe začali smývat. 

Hezké chvilky, ale raději příště zůstanu u tradičních

 Dušiček...

Dni, kdy měl můj milovaný děda R. narozeniny. Myslím, že každý nosíme kus Tebe, Daník by k Tobě vzhlížel. Škoda, že jste se minuli... Ani nevíš, jak nám všem scházíš! Tvůj upřímný smích, spravedlivé, jemné srdce i mužné ruce, které dokázaly opravit cokoliv a objímaly naši rodinu otcovskou láskou... 


Památka zesnulých je prostě ten den, kdy si na klavír vystavím fotky všech našich milovaných, kteří nás již opustili a všem s tichou vzpomínkou a modlitbou zapálím svíčku. Pro mě má tento svátek velkou hodnotu a možná proto ho raději trávím spíše v tichosti a úctě

V rádiu hráli nádhernou verzi Mozartovo requiem, zpívanou kupodivu sborem Bavorského rozhlasu, pod vedením Sira Colina Davise, věc, která k tomu dni patří a věřím, že zcela přirozeně i kouzlí, přibližuje, osvětluje...
Zrovna jsem seděla v autě, zajela jsem na hřbitov, venku pršelo a byly vypadlé všechny lampy v ulici. Zvláštní tmavá, pustá atmosféra, podkreslená Mozartovou Lacrimosou a stovkami svíček, které hřály.  
I srdce. Že lidé nejsou přece jen lhostejni, alespoň pro ten den...  


Při jedné z tradičních procházek jsem se snažila vyfotit naší Čikinku. Snažím se o to vlastně celý její život zatím nic moc, máme holt hyperaktivního i psa. :)




A pořád peču a vařím, to mám v genech...
:)


Bramboračka. Každý má tu svou. Naše je tahle :)

Bramborová buchta... 

Unikátní staročeský pokrm. Chuť byla překvapující, polévka je sytá a strašně zdravá.
Podkrkonošské kyselo z chlebového kvásku. 

 Další fešák z naší růry. :)


Podzim je jakýmsi stářím života, odhalením sebe a svých skutků. 
Posílám pozdrav z Kolovče, hodně radosti do dalších dní a sil... :)