Kolovečská panenka

středa 15. března 2017

Předjarní Sušice

Tatínek nám onemocněl, takže jsme na výlet vyrazili sami. Děti mají jarní prázdniny a svítí krásně sluníčko. Nejprve jedeme na Domažlice, následně do Klatov, kde Daník navštěvuje prvně pana doktora Ráčka.

Na náměstí jsme využili místní Klatovské jídelny a obědváme spolu máslový řízek s kaší, slepičí polévku. Procházíme si trhy, vybíráme si český česnek, navštěvujeme kostel, kde jsem poděkovala za vše, co mám...
A pak na dálku cítím krámek, co mě svou neodolatelnou vůní láká dovniř, doslova táhne za nos... :)

Pražírna kávy.

Vybírám tu z Keni, pro Davču.

Přísahám, že kabelka mi voní ještě dnes... :)

A protože času ještě máme dost, chci jet do Sušice, projít se u Otavy, naposledy, když jsem stála v její blízkosti, byla celá zamrzlá. Je krásně. Procházíme se kolem našich srdečních míst i spolu s Miškou, která nám začíná ťapat. :)

Procházíme se náměstím, nakupuji maličkosti k našemu výročí. Výběr čajů, na kterých si teď ujíždíme po večerech místo piva, andílka z fluoritu, aby tu moji lásku ochraňoval, magnetu s vyznáním lásky, kytičku do okna, aby dělala radost nám všem, vynikající čokoládu a sušická jablíčka, sladká a červená. Zítra slavíme 10. let od doby, co jsme se po letech s Davčou našli a už se od sebe neodtrhli...

Prostě prima den!

Vzpomínka na Paní Zimu - Strážný

Když napadl sníh, vyrazili jsme s našima do Strážného. Janina nám upekla vynikající bůček, k tomu brambor, tatarku a okurky, jak to znám už od dětství z Merklína. Vzpomínám také na loňský rok, kdy jsem vozila Jonáška v kočárku ještě s pupíkem. :)

Letos už jedeme s Miškou a ta si tamní atmosféru a hukot ze sjezdovky náramně užívá a pak usíná, aby se za pár hodin probudila s nádherně červenými tvářemi... :)

My s mamkou toho samozřejmě využíváme a zalézáme si do horské boudy na svařák. Jak jinak... :))

Davča s Kiki si sněhu užili náramně, lyžování jí napoprvé šlo excelentně a tak ji tam na dalších pár dní necháváme u Janiny. Mají sjezdovku hned za domem.

Děkujeme za prima den, J+J+J! :)

Michalka v nemocnici

Bylo to koncem ledna, kdy jsme musely s Miškou ležet v KT nemocnici na dětském kojeneckém oddělení kvůli chřipce A. Moje miminko ji chytilo od starších sourozenců a měla nekolik dní "nesrazitelné" horečky, kolem 41 stupňů C... Prala se jako kůň.

Byl to dlouhý týden, kvůli izolaci, která nám byla přidělena, navíc bez návštěv.

Pro mě ani tak ne, já si mohla "odskočit", když maličká spala, ale udržet ji tam po celé dny, kdy už pak bylo lépe... Díky tamnějším sestřičkám jsme to všechno zvládly a stejně tak i Davča doma s dětmi a zvířaty.

čtvrtek 23. února 2017

Můj milovaný Karel

Je to už přes rok a půl, co jsme si ho dovezli od Renaty. Byl maličký a laskavý, doslovně. Kočky si na něj dlouho zvykaly, ale nakonec i ony zjistily, že je prostě náš...
Včera jsi mi umřel a já pořád nedokážu pochopit... Píšu nějaká slova, protože v mém životě pomáhá se vypsat. Vyspat se, nezabralo...

Můj chlupáčku, hrozně mi chybíš a jenom Ti přeju, aby ses na té nebeské louce měl krásně, nic už nebolí a Ty jsi volný. Ne zavřený v kleci, kterou jsi ale měl u nás rád a rostla spolu s Tebou. Byl to tvůj malý domov v našem velkém domově, kde jsi měl čestné místo a nikdy ho nikdo už nevynahradí!

Řekni, kdo nám bude kousat kabely, skákat na gauč a do postelí? Kdo sní všechno tvrdé pečivo? Každou mrkev, kterou budu škrábat, budu na tebe myslet.

Kde jsi...

Michalka ukazuje prstem do pokoje a chce vidět "Gana". Co jí mám říct? Vím, že jistě chápe dál, než já dokážu, protože ona se teprve nedávno z nebíčka snesla k nám....

Zjišťuji, jak strašně nejsem se smrtí srovnaná, jak ji nenávidím. Jak včera říkala Jana, nejhorší je to pro toho druhého a to umírání samo. Smrt ne. Asi ano, ale přesto, že pro každého si jednou přijde, jaký je ten poslední pocit? Po čem jsi toužil, vnímal jsi, že jsme s Tebou? Bál ses? Co jsem měla udělat jinak? Kde jsi a co se to, sakra, stalo?

Kdybys mi to tak mohl říct, Kájíčku můj...