Zimní chvíle... 

I když sníh napadl a chvíli byl a pak zase ne, nemám vůbec dojem, že by paní Zima oblékla svůj háv. Ještě vyčkává. Jako vloni. Zima zaspala a na velikonoce napadl sníh. :) Náhled tady. 

A přitom sníh paní Zimě sluší, hlavně té naší, kolovečské...

V mém životě nastal v listopadu velký zlom. Po mnoha letech, kdy jsem s dětmi doma, jsem zase v pracovním zatížení. A musím přiznat, že jsem se s tím docela dlouho rovnala. Ona taková velká změna přinese nejeden pocit zešílení. Ve snech jsem byla v práci, neměla jsem čas, ani myšlenky a ani sílu na nějaké vaření, na psaní... Všechno vzhůru nohama, jen čas letěl jako ďas... Dříve jsem odsuzovala nějaké rychlé večeře, natož studené a světe div se! I u nás na ně došlo a dokonce s láskou... :)

Díky patří hlavně Davčovi, který byl doma přes celé Vánoce a já jsem tak měla spoustu potřebného odpočinku a naučila se zase přepínat. :) Přínos pro oba. Naučil se, co dřív neznal, všechno zařídil a splnil na jedničku.. Ještě, že Tě, lásko, mám... :) 

Jednou ráno, cestou do práce - silnice v serpentýnách...

Dojela jsem v pořádku. :)

Fotky z Vánoc nejsou vydařené, paradoxně...
Na foťák už zapomínám a na PC jsem jako cizinec. Čím méně psaní, tím více žití?  Asi. :)

Vítali jsme milé návštěvy... (moje neteřinka)

Byli spolu, i když čerti chodili... :)

Užívali si výletů a besídek... 

 Pekli jsme cukroví... :)

 Těšili se na Ježíška... 

 Rozbalovali dárečky... :)

A hlavně se společně těšili a měli (máme) rádi!  :)

A do Nového roku nám stačí jen dvě slova. 

Zdravá rodina...

Krásný nový rok vinšujeme všem a protože jsem Silvestra zaspala, přejeme vám až nyní, ať je tento rok úspěšný a laskavý!

Šíleně všední nevšednosti... 

Nikdy jsme halloween neslavili, nejen proto, že se to neslučuje s mou vírou, ale prostě mi to přijde strašně rouhavé, někdy trochu srandovní, ale vůbec ne tradičně české. 

Ale jednou při obalování řízků na sobotní oběd jsem dostala nápad.... Chci vědět, co na tom máte!

Řízky šly na chvilku stranou a začalo mučení v podobě líčení očí, jizev, kruhů a vousů... A věřte, že jsem se vyžila!

Tatínek, krásný, milovaný a jenom můj "Jack Sparrow" vyřezal dokonce se zombíkem Daníkem malou, ale docela mile strašidelnou dýni. Mrtvá něvěsta a její dcera jsou nachystané též. Co ještě chybí...

Aha! Někoho postrašit. Začali jsme doma, asi to znáte. :) A pak jsme vtrhli i na sousedy. Obešlo se to bez infarktu, dostali jsme ovoce i sladkosti. No nic, co dál, přišli jsme domů a když jsme snědli, co jsme mohli, všechno jsme ze sebe začali smývat. 

Hezké chvilky, ale raději příště zůstanu u tradičních

 Dušiček...

Dni, kdy měl můj milovaný děda R. narozeniny. Myslím, že každý nosíme kus Tebe, Daník by k Tobě vzhlížel. Škoda, že jste se minuli... Ani nevíš, jak nám všem scházíš! Tvůj upřímný smích, spravedlivé, jemné srdce i mužné ruce, které dokázaly opravit cokoliv a objímaly naši rodinu otcovskou láskou... 

Památka zesnulých je prostě ten den, kdy si na klavír vystavím fotky všech našich milovaných, kteří nás již opustili a všem s tichou vzpomínkou a modlitbou zapálím svíčku. Pro mě má tento svátek velkou hodnotu a možná proto ho raději trávím spíše v tichosti a úctě. 

V rádiu hráli nádhernou verzi Mozartovo requiem, zpívanou kupodivu sborem Bavorského rozhlasu, pod vedením Sira Colina Davise, věc, která k tomu dni patří a věřím, že zcela přirozeně i kouzlí, přibližuje, osvětluje...

Zrovna jsem seděla v autě, zajela jsem na hřbitov, venku pršelo a byly vypadlé všechny lampy v ulici. Zvláštní tmavá, pustá atmosféra, podkreslená Mozartovou Lacrimosou a stovkami svíček, které hřály.  

I srdce. Že lidé nejsou přece jen lhostejni, alespoň pro ten den...  

Při jedné z tradičních procházek jsem se snažila vyfotit naší Čikinku. Snažím se o to vlastně celý její život zatím nic moc, máme holt hyperaktivního i psa. :)

A pořád peču a vařím, to mám v genech...
:)

Bramboračka. Každý má tu svou. Naše je tahle :)

Bramborová buchta... 

Unikátní staročeský pokrm. Chuť byla překvapující, polévka je sytá a strašně zdravá.

Podkrkonošské kyselo z chlebového kvásku. 

 Další fešák z naší růry. :)

Podzim je jakýmsi stářím života, odhalením sebe a svých skutků. 

Posílám pozdrav z Kolovče, hodně radosti do dalších dní a sil... :)

Trochu barev do sebe... 

Všichni jsou tam, kde mají být a já nakonec taky. Jsem doma. Sama. A mám svobodnou vůli vybrat si oběd. Venku je zataženo a šedo, na Šumavě už prý dnes padá sníh, kdyby padal tady, možná by to bylo fajn a nebyl by pohled z okna tak pochmurný. 

Už nějakou dobu pozoruji na webu stránky s RAW stravou, tedy se stravou živou.
Např. zde: http://www.syrova-strava.cz/recepty-raw-food/

Pocity smíšené. Myslím si, že jíst by člověk měl střídmě. Já tedy budu. Nezavrhuji jejich pokrmy, naopak, je to krásnej dárek z naší přírody a smysl to má, ale ne pořád. Já prostě potřebuju, ba přímo miluju maso, hlavně krkovičku a taky pečivo. Chléb náš vezdejší... A hlavně mě děsně baví vařit, péct, grilovat a udit... 

Ale jo, občas by si člověk měl dát něco odlehčeného a zdravého, jsem rozhodně pro. 

A v tomhle počasí je pohled na takové jídlo plné barev, navíc moc příjemné... 

Je až k nevíře, že mně, takovému masožravci, tahle improvizivaná  pomazánka podlomila kolena... Zkuste a pochopíte!

Červená pomazánka... 

• 1 malá oloupaná a syrová červená řepa
• 1 mrkev
• 2 menší stroužky česneku 
• sůl, pepř
• 2 lžíce bílého jogurtu
• 1 lžička citrónové šťávy (pro jistou dramatičnost pokrmu)
• trošku oleje

Zní to jako prd, co? Ale ještě vydržte. 

Vše nastrouháme najemno a promícháme. Podáváme na opečeném toastu. Na závěr zakápneme troškou oleje a ozdobíme podle chuti, třeba i sýrem, mít ho, volím balkán. :)

Ručně, stručně...

Někdy jsou lenost a moudrost příliš blízko sebe,

aneb tipy na jednoduchá jídla...

Z jednoho pekáče... 

Nejdřív je potřeba maso naporcovat a namarinovat (worcester, sójová omáčka, pas.rajčata, česnek, hořčice, sůl, pepř, kari a ml.paprika, kmín a trošku cukru), pak ho obložíme kousky jablek a necháme odpočinout.

 Mezitím si nakrájíme zeleninu, kterou máme doma, u nás červená paprika, mrkvička, česneky, cibul, cuketa a samozřejmě brambory. 

Směs zeleniny na pekáčku prosolíme, zakápneme olejem, okořeníme dle chuti nějakou bylinkou (rozmarýn, majoránka, bazalka) a navrch posadíme maso. Trochu podlijeme vodou, nebo vývarem. Uzavřeme a zpočátku dusíme na vyšší teplotu asi hodinu, pak odkryjeme a dopečeme doměkka. 

Výsledkem je šťavnaťoučká podzimní večeře, kterou ocení každý... :)

A co takhle naplnit papriku pikantním kuskusem s kuřecím masem a nechat ji zapéct se sýrem? S pečivem luxusní záležitost...Za to ručím!

 

Nedělní oběd. Hrachová kaše s opečenou cibulkou, klobása, pečivo a domácí, moje historicky první okurky... :)

 Čerstvé domácí rohlíky na oslavu... 

A tip na další podzimní večeři. Hřejivý bramborový krém s česnekem a majoránkou.

Co s cuketou? 

Prudce osmahnout s další zeleninou, česnekem, chilli a posypat pažitkou... 

Podzimní dary matičky přírody. Co bychom byli bez Tebe... 

V babím létě 

...tančím

 ...snívám

...sleduji

 ...jsem

 Lesní poezie ... 

 Láska křídla dává... 

 Alergie zdraví bere...

Spáso duše mé... 

 Já si zpívám... 

 O Tobě... 

Má lásko voníš deštěm, tady jsi řek... 

 Jako zamlada... 

 Už jde? 

 Ještě si brknem... 

 Ty si myslíš, že to nepůjde? 

  Jde to, ale dře to... :)

Že jsem blondýna? 

 Nene, já nejsem... :))

No jo, nějak mi ten podzim leze na mozek... :)

Photo by M.V.
P.S. Nutno podotknouti, že náhlou změnu nálady nezpůsobil alkohol!
Focení bylo předčasně ukončeno, fotografka nezvládla poslední improvizovaný kostým, smála se tak, že všechny fotografie už byly rozmazané... :)