V novém kabátě... 

Tak máme hotovo. Zbývá pár drobných detailů, ale už bydlíme. Konečně máme zpět svůj gauč! V pátek jsem byla vyzvednout další vepřovou várku. 1/2 jatečného libového prasete. A protože máme veselé zásoby, na nedělní oběd k nám přijeli rodiče ze Srbic. Taťka J. si u mne objednal játra a rýži a nakonec jsme ještě s Davčou udělali bramborovou kaši a řízky. Rodinná atmosféra se zvrhla ve vzpomínky na školní (ne)docházku. Vrána k vráně sedá. Je to tak... :) 

K večeru přijela Kiki z Přeštic a přivezla nám koláč z limonády, který sama u babi Skalů pekla. Byl skvělý. Asi ji zapojím v kuchyni častěji...

Kolaudace byla zatím ryze soukromá, jen my dva a pan Kozel... 

Do poslední chvíle pomáhali všichni. I mamča X.

Máme rádi návštěvy, hlavně ty krátké a s flaškou v ruce. Přijeďte. :)

No a první jídlo v novém obýváku, to se přece musí zachytit... 

Krkovička naložená v tomatech s česnekem, bramborová kaše... 

Asi už jsme všichni unaveni. Daník si měl obléct slipy. No, i tak se to dá pojmout... :D

Jak zabavit starší dítě? Pošlete ho na kopřivy! :)

Kopřivový špenát, ten letošní... 

A bramborovo-zelné karbanátky. Výtečná záležitost, i bez masa to někdy jde... 

POSTUP: 

Uvaříme si asi 7 větších brambor, nastrouháme a přidáme cca polovinu překrájeného kysaného zelí (půl pytlíku). Osolíme, trošku okmínujeme a jen malinko opepříme. Už v této fázi můžeme začít tvarovat karbanátky. Já ale přidávám pro lepší konzistenci a zpracování těsta jedno vajíčko a hrstku polohrubé mouky. Tvarujeme kuličky, které obalíme v (mouce), vejci a strouhance. Smažíme. Necháme okapat a konzumujeme teplé či studené. 

Dobrou chuť!

A můj návrat k blond. když změna, proč ne.. :)

Pampeliškování... 

U nás doma se ale dějí věci... Nestíhám ani fotit právě uvařená a naservírovaná jídla, vlastně je nás tady teď víc a je to děsně fajn. Jídlo je energie a ta je k práci potřebná. Co jsem vařila? Pivní guláš, v sobotu čínu s rýží, červené zelí, výpečky a kynutý knedlík na neděli pro nás i pro taťku Jardu s sebou do Německa. Včera Deniska pekla kuře a dnes bude rajská. Domácí chleba je samozřejmost, která se u nás už velmi pevně ukotvila a jen tak se ho nepřejíme...

Pustili jsme se do celkové rekonstrukce nejobývanější místnosti našeho hnízdečka. Práce jde od ruky, přece máme šikovné švagříčky. Bez nich by to vážně nešlo... :)

Doteď jsme jen různě a všelijak "zútulňovali", ale teď "vytváříme". A přesně podle našich představ!

To nejhorší je za námi (škrábání staré omítky, nanešení lepidla a penetrace, natahování nové omítky, atd...) a teď už zbývají jen ty pěkné části. Design, malba a nová podlaha, kterou jsme si včera s Davčou vybrali u Alana. Pak se nastěhujeme zase zpět a jsem si naprosto jistá, že nové prostředí podtrhne svým charakterem tu pravou atmosféru NAŠEHO DOMOVA... 

Pár záběrů ze začátku rekonstrukce...

Konečně jsem našla kabel od foťáku. :))

A když už toho máme plné zuby, prcháme do luk a strání, lesů a hájů... :)

Květkovice 5/2013

I když jsem měla spoustu úmyslů, co a jak kde trhat a zužitkovat, nakonec jsme se nechali od květin a hebké trávy jen něžně hladit. Užívali jsme si odpočinku v náručí přírody a sbírali sílu. Až zas vysvitne slunko, nasbíráme si pampelišky na med, v zimě je nejlepší do čaje místo cukru. Přece má v sobě spoustu sluníčka a lásky, kterou si věnujeme vzájemně. :)

Nemůžu si pomoct...

Prostě vzpomínám na Vánoce. Naprosto reálně cítím tu vůni, která doprovází každoročně moje svátky jako nutnost. Naprostá nezbytnost.

Klasický kapr, jak ho miluju, i když tentokrát bez bramborového salátu, za to však v lehce jarním kabátku...

Nejdřív namarinovat... 

Potom obalit, usmažit a sníst :)

Co je zaděláno? Přece domácí chéb. Jako každý druhý den u nás. 

A vyletněný den... 

Máma s miláčkama...

A obě naše mláďata :)

Víkend v Lestkově...

Dnes má Deniska 25. narozeniny. Čekáme na taťku až přijede z práce a chystáme se na výlet. Počasí sice vcelku pod psa, ale nakonec přece jen vyjíždíme užít si rodinnou atmošku, pomoct i trochu vypnout...

Daník šel brzy spát a byl moc hodný... Kiki ho po krátkém čase následovala. A my jsme začali povídat, popíjet pivíčko a slívovičku, vínečko, zakousli jsme nějakou klobásku a bůček, domácí okurku, děda vytáhl heligonku a zpívalo se... až skoro kohout kokrhal... :) 

Všichni jsme se objímali a měli jsme prostě radost, že jsme se společně sešli a že je nám príma. :)

A po bujarém večeru trocha práce a zamyšlení...

A sbírání šnečích domečků.... :) 

Paralyzované dítě a také trochu z té zemědělské techniky a ukázka orby "live"...

A špetka lásky a povídání o sedmikráskách, které se zase probudí a rozkvetou, až vysvitne slunko... :)

Oranžová...

Oranžová je barva slunka při západu. Oranžová je barvou rozličných květin a taky zvířat, kovů...

Oranžová je moje barva. Je zemitá a veselá. Zahání deprese a utužuje zdravou ctižádostivost. 

Oranžové mám nádobí a dečky, podtácky i deky. Ráda ji doplňuji teplou žlutotou a červenou...

Oranžovou máme na zdi přímo v obývací místnosti...

Oranžová byla i součástí naší svatby před třemi lety...

Oranžovou nosím občas i na vlasech... 

A oranžová jsou někdy i naše jídla. Třeba z dýně. Dnes jsem slečnu dýni, která s námi od podzimu trávila veškerý čas v kuchyni poctila a proměnila ji v báječný pokrm pro svoji rodinu. Za to, že přečkala zimu, která byla letos dlouhá... 

AKTUÁLNĚ: 

Ostrá dýňová polévka s chilli a chorizem. Naprosto luxusní záležitost... 

Recept viz. moje oblíbená kočka Koko: http://www.menudomu.cz/dynova-polevka-s-chorizem-dynovy-quiche/

A dýňový quiche... (Upekla jsem rovnou dva...)
Recept viz výše.

A chuťové vzpomínky na podzim 2012 u nás doma?

Dýňové pyré... 

A skopová kýta na česneku s dýňovým přelivem a karlovarským knedlíkem... 

Oranžová je dobrá, nemyslíte? :)

Sobota pátek střídá... 

V pátek jsme měli návštěvu. Přijela mladší sestra Janina s Járou. Společně jsme povečeřeli (podával se pivní guláš s domácím chlebem), poladili outfity a pak jsme vyrazili ještě s Ewou na koncert do Domažlic. Hrála v3ska. Kapela, která vždy dodá energii a osvěží tělo i mysl. Večer jsme si všichni báječně užili. :) 

Cestou zpět jsme od Járy dostali na ochutnání pivo z Německa. Těšili jsme se na degustaci, ale nakonec nás přemohla únava a my jsme odpadli a spali a spali a spali... :)

V čase, kdy normálně bývá navařeno, naklizeno a bytem se line vůně sobotního oběda, se u nás stále nic neodehrává. Žádné kouzlo se nestalo. Zbytek rodiny už začíná hlásat nějaký nedostatek... 

Co teď? Co uvařit? Kdybych nebrala ohled na ostatní, já bych si klidně dala rajskou pytlíkovku do hrnečku, nebo kuskus, nějaký se zeleninou a pořádně ostrý. Možná by mi stačila i milovaná Moravanka. Klidně jen tak na vidličku. Maso bylo zmrzlé a čas utíkal... 

Oloupat brambory, nastrouhat, klepnout dvě vajíčka, rozmáčknout 4 stroužky česneku, osolit, opepřit, ovonět majoránkou, zasypat polohrubou moukou (napůl s hladkou) a doplnit mlékem... 

No jo, jenže mléko někdo vypil.... Ještě že mám kefírové houbičky. Slila jsem kefír a použila místo mléka. Hokus pokus. A světe, div se! Výsledek velmi překvapil, vošouchy byly vláčné a velmi chutné. A moji tajnou epizodu s kefírem nikdo nepoznal... :)

Vošouchy a Daník... 

A protože na mě něco leze, mám rýmu, škrábe mě v krku a cítím se slabá, večeři jsem dlouho zvažovala a přitom ujídala kysané zelí. Kvůli vitamínům a chuti, kterou mám v poslední době ze všech nejradši. 

Nakrájela jsem chléb ze včera a obalila jej v rozšlehaných vajíčkách. Osmažila, ozdobila čím kdo chtěl a na světě byly "smaženky". Zbytek chleba jsem nakrájela na kostky a opekla do křupava na sádle a uvařila něco, co by mi mohlo ulevit. Po všech stránkách...

Moje česnečka

Na sádle orestujeme nakrájenou cibuli, osmahneme, přidáme na kostky nakrájené brambory, plátky česneku (asi 5 stroužků na menší rendlík - cca 3 porce) a zalijeme vodou, Osolíme, opepříme, přidáme špetku drceného kmínu a je - li třeba kousek bujónu. Vaříme do změknutí brambor. Dochutíme majoránkou, kterou rozemneme v dlani, aby se uvolnilo lépe aroma a přidáme ještě dva utřené stroužky česneku, už nevaříme! Lehce brambory v polévce rozmačkáme, ale necháme některé kostky i celé. Polévka se tímto mírně i přirozeně zahustí. Nalijeme do pořádného hrnečku a přidáme několik kapek velmi ostré omáčky chilli (vídáte ji například v čínských restauracích) a sníme ještě horké!

Polévka má grády a v počátku nachlazení je velmi účinná. Mohu jen doporučit... 

A jaký lék "Co dům dal" používáte vy?