Hledání pokladu...
Dnes se pouším do základů vaření, jimž jsem se dosud a vcelku statečně (až na malé vyjímky) vyhýbala.
Doma uvařený houskový knedlík. Vždycky jsem zkazila něco v těstě, nebo jsem měla moc malé hrnce. Posilněna sebevědomím z ručního hnětení a pečení každodenního chleba jsem se ale pustila do boje.
Snaha se nakonec vyplatila a nám se narodili čtyři rozkošní kloučci! Při kynutí mi pomáhalo sluníčko, které dnes nádherně hřeje.
Povedlo se a já jsem zas o další metu dál!
Oba kluci si přidávají a Davča mě po obědě ještě pusinkuje s pochvalou, tak asi dobrý, ne? :)
Ke knedlíku je rajská.
S Daníkem společně chystáme řízky do batohu.
Balíme batohy a jedeme společně s Deniskou a Janem zdolat ten lesní kopec, plný mravenců. Klidně bych ho přejmenovala na "Mravenčí vrch". Vůbec bych se nedivila, kdyby obyvatelé tehdejšího hradu vzali nohy na ramena právě kvůli nim... :) Ještě dnes je zde asi 200 tisů, jejichž stáří je odhadováno na 600 - 800 i více let. Z hradu se zachovaly za příkopem, jenž byl vylámán do skály, pouze vysoké zbytky (až do výše druhého poschodí) dvou zdí stavby, která bývala věží i obydlím zároveň, a dále několik metrů vysoké zbytky západní hradební zdi.
Moje potěšení. Už rostou májové houby...
Davča propočítává a luští souřadnice a hledáme všichni. Všude. Ale nakonec marně. Z nedaleka už jsou slyšet hromy. Musíme rychle zpět. Cesta před námi je ještě dlouhá. Začíná pršet přesně v okamžiku, kdy sedáme do auta. Pán Bůh při nás zase jednou stál... Doma nad pivem vymýšlíme další trasy.
Venku prší a kroupy nám bijí do oken. Nebe se zlověstně blýská.
U nás doma pokračuje veselí... Dnes jdeme spát na neděli neobvykle dlouho, ale plni zážitků...
Snaha se nakonec vyplatila a nám se narodili čtyři rozkošní kloučci! Při kynutí mi pomáhalo sluníčko, které dnes nádherně hřeje.
Povedlo se a já jsem zas o další metu dál!
Oba kluci si přidávají a Davča mě po obědě ještě pusinkuje s pochvalou, tak asi dobrý, ne? :)
Ke knedlíku je rajská.
Chystáme se na výlet do Kanic na zříceninu hradu Netřeb. Hledat "poklad" - kešku.
Když jsme tam spolu byli naposledy, počasí bylo podobně nepředvídatelné. Měla jsem batoh na zádech, ale i vpředu (pokročilé těhotenství). Kopec byl šílený, já měla pantofle a všude lezli velcí mravenci. Po ufuňené procházce jsme usoudili, že na hrad Netřeb, chodit netřeba... Ale dnes jdeme na jistotu. Zříceninu už známe. My si jdeme pro poklad. :)S Daníkem společně chystáme řízky do batohu.
Balíme batohy a jedeme společně s Deniskou a Janem zdolat ten lesní kopec, plný mravenců. Klidně bych ho přejmenovala na "Mravenčí vrch". Vůbec bych se nedivila, kdyby obyvatelé tehdejšího hradu vzali nohy na ramena právě kvůli nim... :) Ještě dnes je zde asi 200 tisů, jejichž stáří je odhadováno na 600 - 800 i více let. Z hradu se zachovaly za příkopem, jenž byl vylámán do skály, pouze vysoké zbytky (až do výše druhého poschodí) dvou zdí stavby, která bývala věží i obydlím zároveň, a dále několik metrů vysoké zbytky západní hradební zdi.
Moje potěšení. Už rostou májové houby...
Davča propočítává a luští souřadnice a hledáme všichni. Všude. Ale nakonec marně. Z nedaleka už jsou slyšet hromy. Musíme rychle zpět. Cesta před námi je ještě dlouhá. Začíná pršet přesně v okamžiku, kdy sedáme do auta. Pán Bůh při nás zase jednou stál... Doma nad pivem vymýšlíme další trasy.
Venku prší a kroupy nám bijí do oken. Nebe se zlověstně blýská.
U nás doma pokračuje veselí... Dnes jdeme spát na neděli neobvykle dlouho, ale plni zážitků...
Žádné komentáře:
Okomentovat