Kolovečská panenka

My dva (tři) a Český Krumlov...

Víkend po Valentýnu, bez dětí. Nemohli jsme se dočkat. Dopředu jsme neplánovali. Počasí bylo úměrné datu, chvíli slunečno, chvíli větrno a všechno nakonec přesně tak, jak mělo být - i ty dlouhé, předlouhé procházky po úzkých romantických uličkách, ze kterých mě bolí nohy ještě teď. :)

Moc jsme si to užili. Hodně jsme objevovali. Nikam nechvátali.

Jedli. Hóóódně jedli.

A no a co, že si budem muset pořídit větší kalhoty. Nám je to fuk! :)

Ještě první večer jsme ulovili pidikešku. :)

Náměstí Svornosti... Krásné.

Z kouzelné vyhlídky, u hotelu Růže. :)

Pizzerie Latrán, aneb kde machroval Zdenda POHLREICH a naše první večeře tady v Krumlově...

Lasagne Bolognese pro Davču. :)

A co bych to byla za Kolovečskou panenku, kdybych neokoštovala jejich denní speciálku. Panenku plněnou špenátem a ricottou s grilovanou zeleninou a bramborovým pyré. Dobré, ale málo! Noc je ještě mladá a pizza s sebou se jeví jako dobrý nápad...

Obdivování nočních krás města...

Celý víkend se zde natáčelo pokračováno pohádky Anděl Páně 2 a my byli u toho ve dne, v noci...

U Svatého kamene. Poutní místo. Říká se, že se kameny neustále rozestupují a až mezi dvěma balvany projede vůz s koňmi, bude konec světa.

Zapsali jsme se do knihy návštěv a mimo přispění na údržbu místa, nechali něco po sobě.

Prosby o ochranu a přání všeho druhu. Většinou skromná, ale ta nejdůležitější... Vděk za to, co máme. Zastavit se. Chvíli o tom přemýšlet. Zasnít se. Věřit. Vědět. Osvěžující. Harmonizující.

Zde je asi v sezóně nějaký pramen, my ho nezastihli.

Odlovili jsme tedy tamní kešku a hle, na tomto místě i Santa Klaus klečí a prosí... Pobavilo!

U Krumlovského mlýna lze potkat i těhotnou medvědici, vonící ještě po skořicovém trdelníku... :)))

Krámek s doplňky, co maj šmrnc...

A další boží obchod. Tady se líbezně hrálo a všechno bylo potištěné, vyšité notičkami, nástroji a vonělo hudbou...

Vybírali jsme dlouho a odnesli si na památku krásnou plátěnou tašku, jak jinak, než plnou not. :)

Z natáčení trochu sněhu, který hřeje. Mám ho v kapse doteď. Fakt! :)

Umělé zasněžování "teplým" sněhem. S turisty se nemazali. Na to nebyl čas. Všichni jsme byli bílí. Chytří cizinci nosili dokonce roušky. :)

Prima pekárna, těšíme se na film. :)

Tady jsem se chtěla zastavit. Jo, i s cukrovkou. Jedna pralinka pro každého, milá obsluha, zvyklá i na tyto "košty". Česká pralinka dle receptur z roku 1930. Takovej nugát jste ještě nejedli!

Další pidikeška, menší, než ta první. :)

Pod zámkem, vedle baru Apotheka, tam moje láska zapisuje další odlovenou kešku...

No vida, další medvěd... :)

Strejda Trojanů už měl všeho evidentně plný brejle...

Kolega zatím ještě s úsměvem...

Cestou k hradu... Nezapomenu, jak mě v medvědí čepici uviděl Daník, poznal mě i tak mezi všemi, běžel ke mně a nemohl se přestat smát... "Mami, co sis to koupila?" :) Nakazila se i babi. A tak jsme se po obědě vypravili do obchodu znova.

Přijeli za námi a poobědvali s námi naši milí... I Jonášek. :)

V restauraci Jelenka.

Kluci se zastavili v zrcadlovém bludišti... :)

Daníček si s námi užil prima odpoledne a zase odjel s babi a dědou, který s námi poprvé ochutnal tu pravou horkou čokoládu, která postaví na nohy a pohladí duši... My jsme se potom zašli zahřát do Café Zappa, sledovali pokračování natáčení přímo z výlohy, kde šel kolem i Jára Dušek a pomalu se vrátili "domů" odpočinout do teplé postele...

Večer jsme se vydali na další procházku městem a zakotvili v Krčmě v Šatlavské ulici, je tam pořád narváno, ale měli jsme štěstí. Naprosto perfektní. Doporučujeme navštívit. Jen dopředu varování. Po odchodu taky budete potřebovat větší kalhoty! :)))